ARTSCAPE.CZ
ARTSCAPE.CZ
O PROJEKTU
O AUTORECH
KDO KOHO
KOHO KDO
ODKAZY
CZ | EN

O PROJEKTU

Chtela bych te oslovit v souvislosti s projektem, na nemz ted pracuji. Jeho cilem je zmapovat aktualni scenu (spletitou mozaiku vztahu, ktera tu existuje), pricemz vychazim ze dvou veci:
1. pro soucasne umeni je naprosto zasadni kontext (v nemz je dilo tvoreno, vystavovano, reflektovano...)
2. umelci jsou dnes schopni scenu reflektovat velmi fundovane a mnohdy citliveji nez kuratori (navic jejich roli cim dale tim vice supluji)
Zeptala jsem se tedy samotnych umelcu, kdo je pro kontext jejich dila na nasi aktualni scene nejdulezitejsi. Prvnich nekolik umelcu z nejmladsi generace jsem vybrala sama, ale ted uz je to takove „letadlo“. Kazdy jmenuje pet umelcu, kteri jsou pro nej osobne duleziti. Tech peti umelcu se zeptam dal, aniz by vedeli, kdo je jmenoval a tak to jde dal. Predpokladam, ze vznikne takova mapa-sit, na niz se objevi nejake uzlove body a trosku se ozrejmi situace. Vysledkem by mohla byt zajimava vystava, ale treba se vubec nic zajimaveho neukaze. Nevim – je to dobrodruzstvi s otevrenym koncem.
Tvoje jmeno se ted objevilo na mape, a tak bych te chtela poprosit, jestli by jsi se zamyslel(a), kdo je pro kontext tve soucasne tvorby nejdulezitejsi. Jmenuj, prosim, 5 umelcu (nebo skupin), kteri se pohybuji na aktualni ceske scene. Nejde tak ani o to jmenovat sve vzory, ale spise o to definovat okruh lidi, vedle kterych je pro tebe dulezite vystavovat, s kterymi muzes probirat sve projekty nebo proste jen umelce, jejichz tvorbu povazujes za dulezitou pro vnimani svych del.
Diky za spolupraci pavlina morganova


Z emailu, který jsem rozesílala jmenovaným umělcům od ledna do prosince 2007





Pavlína Morganová

Mapa současné české umělecké krajiny

„Umění ve skutečnosti neexistuje. Existují pouze umělci.“1 E. H. Gombrich

V jedné z úvodních vět v katalogu výstavy Insiders2 jsem napsala: „Současná česká výtvarná scéna, tedy alespoň ta její část, která se zajímá o aktuální umění, je tak malá a uzavřená, že je v podstatě jakousi komunitou insiderů.“ To byl ovšem velký omyl. Když jsem si na začátku roku 2007 vymyslela projekt artscape, měla jsem představu, že tuto „malou“ aktuální scénu zmapuji za několik měsíců. Šlo mi o to ukázat, jak vypadá bezprostřední kontext vzniku uměleckých děl. Chtěla jsem zmapovat vzájemné vazby a vztahy, to na čem každá lokální scéna stojí.

Vyšla jsem ze dvou myšlenek:
1.pro současné umění je naprosto zásadní kontext, v němž je dílo tvořeno, vystavováno, reflektováno
2.umělci jsou dnes schopni scénu reflektovat velmi fundovaně a mnohdy citlivěji než kurátoři (navíc jejich roli čím dále tím více suplují)

Zeptala jsem se tedy samotných umělců, kdo je pro kontext jejich díla na naší aktuální scéně nejdůležitější. Prvních několik umělců z nejmladší generace jsem vybrala sama, ale pak už jsem systematicky oslovovala jen jmenované umělce. Rozeslala jsem stovky e-mailů a desítky dopisů. Projekt fungoval jako „letadlo“ nebo „pyramidová hra“ po celý rok 2007. Každý jmenoval pět pro sebe důležitých osobností, které se pohybují na české aktuální scéně. Nešlo mi ani tak o to, aby jednotliví umělci jmenovali své vzory, spíše jsem je chtěla vyprovokovat, aby se pokusili definovat okruh lidí, vedle kterých je pro ně důležité vystavovat, s kterými probírají své projekty nebo prostě umělce, jejichž dílo považují za důležité pro vnímání svých vlastních děl. Vzdala jsem se jakékoli možnosti do projektu zasahovat, kriticky s ním manipulovat a vykonávala jsem striktně jen funkce korespondenční kanceláře, která se pokoušela oslovit každého jmenovaného. Na projektu jsem pracovala od ledna do prosince 2007. Až na několik výjimek (mrtví, zahraniční umělci, umělci z jiných oborů a několik málo, na něž se mi nepodařilo získat kontakt) jsem oslovila všechny jmenované. Výsledky byly různé.

Pro řadu umělců bylo obtížné vybrat pouze pět nejbližších, nejdůležitějších lidí. Hodně z nich napsalo, že jde o momentální výběr, který by už zítra vypadal jinak. Nejedná se tedy o nějakou „chladnou“ statistiku, ale o svým způsobem velice intimní informace, které však ve svém zmnožení a opakování získávají určitou objektivní výpovědní hodnotu. Velmi brzy se totiž začaly objevovat jakési „klíčové osobnosti“, které byly jmenovány znovu a znovu. Kolem nich se samozřejmě formují i určité „shluky“ navzájem silně propojených umělců. V tomto kontextu je naprosto fascinující, jak takto vygenerovaná síť vazeb odpovídá Barabásiho teorii bezškálových sítí. Tato teorie vznikla kolem roku 2000, i když se opírá o řadu předcházejících výzkumů a úvah. Mezi nejdůležitější jistě patří text Marka Granovettera The Strength of Weak Ties, který publikoval v časopise Current Contents v roce 1986. V tomto článku argumentuje, že společnost je seskupena do vysoce pospojovaných shluků či pevně stmelených okruhů přátel, kde každý zná každého. Několik vnějších vazeb spojujících tyto shluky navzájem brání tomu, aby zůstaly izolované od zbytku světa. Teorie bezškálových sítí je ještě přesnějším (dokonce matematicky vyjádřitelným) modelem reálných sítí. Bezškálové sítě drží pohromadě pár vysoce propojených center (uzlů). Jejich systém vypadá jako mapa letecké dopravy, kde velký počet malých letišť propojuje několik velkých center. Neexistuje tu žádný centrální řídící uzel. Je to živoucí organizmus, stejně jako internet nebo krajina české výtvarné scény, kdy nezávislá činnost jednotlivých uzlů a vazeb může vyústit ve velkolepé emergentní chování.3

Jak už jsem v úvodu napsala, původně jsem si myslela, že bude stačit pár měsíců, abych postihla všechny důležité osobnosti na české aktuální scéně. Měla jsem představu, že je jich jen pár desítek. Jenže se ukázalo, že tato „insiderská“ scéna existuje v rámci téměř bezbřehé výtvarné scény a vše se začalo komplikovat místně i generačně. V odpovědích se objevovaly desítky pro mě naprosto neznámých jmen, a přesto to byla jména pro někoho zásadních osobností. I když jsem zpracovala stovky odpovědí (oslovila jsem téměř 400 jmenovaných umělců a dostala téměř 200 odpovědí), letadlo jsem nechala letět po celý rok, pořád existuje řada pro českou aktuální uměleckou scénu zásadních osobností, které se na artscape neobjevily. To samozřejmě do jisté míry mohla způsobit náhoda nebo to vypovídá o jisté uzavřenosti těchto osobností. V artscape totiž nešlo o nějaký „top ten“ žebříček, ale spíš o průzkum vzájemných vazeb, kontextu a situace. Proto neznamená, že nejvíce jmenované osobnosti jsou nejlepšími umělci, ale vypovídá to spíše o jejich postavení v rámci fungování naší lokální scény.

A kdo jsou tedy ti klíčoví umělci a umělkyně? Nejvíce jmenovaný byl Jiří Kovanda (22) spolu s Vladimírem Skreplem (21)(není bez zajímavosti, že tito dva umělci spolu již řadu let vedou ateliér na pražské Akademii výtvarných umění), za nimi se objevili Jiří Černický (17) a Krištof Kintera (17), pak následoval Michal Pěchouček (16), Tomáš Vaněk (14), Jan Šerých (14), Markéta Othová (14) a Josef Bolf (13). Mezi hodně jmenované osobnosti patřili i: Václav Stratil (13), Marek Ther (12), Jiří Skála (11), Jiří David (11), Dominik Lang (10), Eva Koťátková (10), Martin Zet (10), Ondřej Brody (10) a Rafani (11). Přestože toto je asi nejzajímavějším výsledkem mého průzkumu, je možné v rámci sítě sledovat i další fenomény. Například, kdo ze starších generací se na mapě objevil? Nejvíce byl asi jmenován Karel Malich (10), Zdeněk Sýkora (8), Jiří Valoch (7), Adriena Šimotová (7), Stanislav Kolíbal (6) a Milan Knížák (5).

Dalším zajímavým fenoménem je existence lokálních center mimo Prahu. Překvapivé pro mě bylo, že vedle Prahy dnes existuje v Čechách pouze jediné silně provázané lokální centrum, a to v Ústí nad Labem, zde se umělci několik týdnů vzájemně jmenovali v rámci svého okruhu a jen velice málo jmen štafetu vracelo zpátky do Prahy. To se třeba nedá říct ani o Ostravě ani o Brnu, kde sice zřetelně existují silné vzájemné vazby, ale navázanost na Prahu je přesto dominantní. Samozřejmě, že silná ohniska nebo - použijeme-li Barabásiho matematickou terminologii - shluky existují kolem jednotlivých ateliérů na uměleckých školách. Spolužáci a profesoři se logicky silně ovlivňují a navíc často vytvářejí silná profesionální přátelství.

Věřím, že artscape odkryje ještě řadu dalších fenoménů a její prohlížení bude zajímavým dobrodružstvím. Ukazuje myslím to, na co se v dnešním globalizovaném světě umění často zapomíná; totiž, že lokální scéna díky komunitě spřízněných osobností vytváří důležité podhoubí umělecké tvorby. A zároveň potvrzuje to, co už jsem kdysi neohrabaně říkala v rozhovoru s Janou Kalinovou, že bez umění se dá žít, ale bez umělců ne.

Autorem výsledné počítačové vizualizace je Marek Růžička z E-area. Bez něho by projekt zůstal jen dlouhým seznamem jmenováných a jmenujících umělců. Já sama jsem mu předala velmi primitivní excelovou databázi (viz obrázek), kterou jsem zkompletovala na přelomu roku za svého pobytu v ISCP v New Yorku.

Excel 01 Excel 02

Použitý software vytvořil síť vztahů, takže podle určitých pravidel vyvažoval přitažlivé a odpudivé síly jednotlivých osobností, které se navzájem jmenovali nebo jmenovali stejná jména. Výsledná síť je vzhledem k počtu osobností a jejich vzájemných vazeb velmi komplikovaná.

Ústecký okruh na Artscape

Zvláště v jejím centru není možné jasně vysledovat jednotlivé shluky. To je třeba případ ústeckého okruhu (viz obrázek).

Ústecký okruh na Artscape

Vzájemná provázanost je totiž příliš vysoká a to i díky klíčovým osobnostem, které se v centru logicky koncentrovaly. O to zajímavější jsou okraje sítě, které jsou přehlednější. Je třeba možné najít "shluk" kolem Trafačky (viz obrázek)

Trafačka

nebo se pozastavit nad Internetovou generací, která jmenovala v osobě Radka Mackeho sama sebe (viz obrázek).

Internetová generace

Zajímavé je též, jak se převážná část osobností ze starších generací zkoncentrovala v dolní nebo pravé části sítě. Markova programátorská práce dala této mapě současné české umělecké krajiny kontury, za což mu patří můj velký dík. Grafický design celého projektu vytvořila Adéla Svobodová. S projektem mi dále v jeho nejrůznějších stádiích pomáhali: Marcel Fišer, Martin Micka, Terezie Nekvindová, Josef Hlaváček, Federico Díaz a Tomáš Dvořák, tímto bych jim chtěla také poděkovat. Samozřejmě, že největší dík patří všem umělců, kteří si dali tu práci, aby mi napsali pro sebe 5 zásadních osobností. Děkuji za důvěru.

Pavlína Morganová


1 E. H. Gombrich, Příběh umění. Odeon, Praha 1989, s. 15.
2 Insiders / Nenápadná generace druhé pol. 90. let, Brno, Dům umění m. Brna, Dům pánů z Kunštátu, prosinec 2004-2005; Praha, FUTURA, únor – květen 2005.
3 Emergentní chování nevyplývá z vlastnosti jednotlivých součástí systému, ale objevuje se jako výsledek složité součinnosti jeho součástí. Viz Albert-László Barabási, V Pavučině sítí. Paseka, Praha 2005, s. 210.

Artscape Circle

Počítačová vizualizace

Hlavní vizualizace projektu artscape vznikla v programu primárně určeném pro zobrazování vazeb mezi molekulami, což samo o sobě ukazuje, že se jedná o problematiku společnou různým oborům. Z názvu programu (Cytoscape) byl odvozen i název artscape. Pozice jednotlivých jmen ve výsledném diagramu byly vypočítány pomocí částicově-pružinového algoritmu. Ten simuluje fyzikální systém, ve kterém se vazby mezi částicemi chovají jako pružiny vytvářející přitažlivou sílu na základě Hookova zákona a částice se od sebe navzájem odpuzují na základě Coulombova zákona jako by šlo o elektrony se shodným nábojem. Výpočet simulace běží do doby, než je v systému dosaženo rovnovážného stavu. Výstupy ukazují přímý neupravený výsledek simulace i diagram upravený manuálně pro lepší přehlednost a čitelnost.

Cytoscape nabízí také mnoho dalších možností, jak podobné diagramy znázornit. Mohou mít nejen vypovídající hodnotu, pro kterou jsou primárně určeny, ale jsou zajímavé také z estetického hlediska. Všechna zobrazení pracují pouze ve dvou rozměrech, což má své výhody i nevýhody. Navzdory všem problémům jde o relativně přehledné zobrazení. 3D zobrazení prezentované na dvojrozměrné obrazovce nebo tisku by nebylo o mnoho přehlednější. Ideální diagram by měl mít všechny vazby mezi uzly stejně dlouhé, což by u větších projektů bylo možné pouze se stovkami prostorových dimenzí.

Inspirací pro vizualizaci projektu byla teorie sítí Alberta-László Barabásiho. Předpokladem při začátku práce bylo, že na základě vizualizace vyniknou rozpoznatelné, téměř uzavřené shluky osobností propojených navzájem silnými vazbami. K tomu ale došlo jen v několika málo případech. Pokud bylo možné vytipovat nějakou navzájem si bližší skupinu, téměř vždy existovalo i mnoho dalších vazeb mimo ni.

Pro možnost prohlížení a pochopení vazeb uvnitř sítě artscape byl diagram převeden do interaktivní aplikace vytvořené pomocí programu Processing. Návštěvníci instalace nebo internetových stránek tak mají možnost sítí sami procházet a kliknutím na některé z jmen si konkrétní vazby zvýraznit.

V průběhu práce byla testována také možnost využití genetického algoritmu, kdy by se generované pozice uzlů postupně optimalizovaly na základě jejich vzájemných vzdáleností. Dosažené výsledky ale byly horší než výstupy z částicově-pružinového algoritmu v programu Cytoscape. Je možné, že tento postup by se mohl ukázat jako efektivní při delším vývoji.

Kromě operačního systému počítače byly při práci využity výhradně freewarové technologie dostupné zdarma. Za cenné rady děkuji Federico Díazovi a Denise Kera. Vznik vizualizací by nebyl možný bez podpory Marcela Fišera (Galerie Klatovy/Klenová), grantu Nadace současného umění Praha a sponzora velkoformátových tisků Athis Europeen.

Marek Růžička


Artscape Grid